DIVADLO

Napsel jsem desítky příběhů a scénářů pro divadlo, ať už pro děti nebo pro dospělé ale někdy mně něco posedne odjinud. Třeba čtu knížku a ten příběh vidím svým vnitřním zrakem jako film a nebo jako u Šotoly jako divadlo. Prostě nebylo možné tuhle adaptaci nenapsat.
 
(inspirováno knihou Jiřího Šotoly Roza Rio)
PSÍ HVĚZDA
 
(1.)
Faust       Na nočním stolku tiká budík, je půl páté ráno, úterý, 
            začátek září roku 1944, válka už trvá 1890 dní.
 
Hlas        A spatřivše hvězdu na východu slunce, pilně půjdete,
            abyste se klaněli narozenému králi, jehož jméno jest
            Emanuel a to znamená Bůh je s námi, neboli všechno  
            jest dobré, stromy rostou, ovoce sládne...
 
Růžena vstává z postele za špinavou plentou, v kombiné se jde umýt v lavoře, neučeše se, jenom přes sebe přetáhne zapraný župan a nazuje si sešlapané pánské pantofle po manželovi. Rozsvítí stahovačku nad  stolem a jde překontrolovat zatmění oken. 
Urovnává Faustův plášť.
 
Faust       zatmění musí být v pořádku. To se kontroluje.
 
Růžena pohladí černý samet. 
 
Růžena      Kdysi talár magistra Fausta z Wittenbergu, dneska 
            zatmění.
 
Faust       Důležitá funkce.
 
Růžena      Hadr prožraný od molů.
 
Růžena jde pro kabát, který visí na krejčovské panně a vedle  jakoby oživl orvaný šlechtický kostým. Růžena se lekne.
 
Hrabě Vincek     Dovolte, drahá umělkyně, abych vám popřál dobrého 
             jitra.
 
Růžena       Kde jste se tu vzal, mátoho?
 
Hrabě Vincek    Jsem hrabě Vincek, račte si vzpomenout. Viděli jsme
             se na plese, vy jste tančila v nádherné róbě a já pil
             svoje šampaňské a padaly hvězdy, milostivá. Ráčíte se
             upamatovati?
 
Růžena se rozesměje.
 
Růžena       Hrabě Vincek...vy jste, mátoho dávno mrtvá minulost a
             hrabě jste asi jako já královna Patagonská.
 
Hrabě Vincek    Dovolte mi připomenout, že nás osud svedl na jednu
             cestu a že jsem zemřel? No ano...
 
Hrabě si sedá ke stolu.
 
 
 
Faust        Válka už trvá 1890 dní. Už se táhlo na Kavkaz a už se
             táhne zase zpátky. Pěkně ukázněně, v nablýskaných
             uniformách polní pěchoty s prostřeleným krkem nebo
             plicním lalokem...nic vám to neříká?
 
Hrabě Vincek     Jak vulgární. Nejsem voják, jsem hrabě. Není to můj
             šálek čaje.  Dostihy, myslivost, kasína...
 
Růžena sedá ke stolu, nasadí si brýle a z krabice od bot bere šití a přišívá jakousi utrženou krajku.
 
Hrabě Vincek    Máte epesní budoir, milostivá...
 
Růžena       Nikdy jsem si nepotrpěla na noblesu. To víte, hrabě,
             furt na cestách, od jedné štace ke druhé. 
 
Hrabě Vincek    A váš muž?
 
Růžena       Myslíte Flanderku? Zemřel v první válce.
 
Hrabě Vincek    Víte kde padl?
 
Růžena kroutí zamítavě hlavou.
 
Hrabě Vincek    On žije. V jižní Americe, na ostrově Fuji, má tam
             pekárnu.
 
Růžena       Měl po rodičích obchod s látkami.
 
Hrabě Vincek    Ano, prodává drahé látky v Persii...
 
Růžena       Padl!
 
Hrabě Vincek    Za vlast? Kdo by chtěl padnout za vlast. Chroupá si 
             preclíčky a nebo utíká. Vám to vadí?
 
Růžena       Mě toho vadí.
 
Hrabě Vincek    Nerozčilujte se, škodí to vaší kráse.
 
Růžena       Nejsem krásná.
 
Hrabě Vincek   Hrdinná smrt...První muž? Byla jste znovu vdána?
 
Růžena       Pozvali si mě na Gestapo. Prý abych se s nim  
             rozvedla. Až naprší. 
 
Hrabě Vincek    Kdo, s kým, čmelíci nebo mátoha? Já ničemu nerozumím,
             drahá.
 
Růžena       Vezli ho do plynu a on si namlouval, že o tom neví.
 
Hrabě Vincek    Nerozumím... Co divadlo, drahá, co zrovna zkoušíte?
Růžena       Cvrnkl vás kos, hrabě? Divadlo...Principál mě poslal
             domů. To mi bylo čtyřicet. Matrony jsem neuměla a na 
             milovnice sešlá věkem, povadlá. Tak jsem si otevřela
             půjčovnu kostýmů. Thália se to jmenuje.
 
Hrabě Vincek    Thália, vidíte, drahá, umění je na vás přilíplé, jako
             slepičinec.
             Co váš druhý muž?
 
Růžena       Pakštejn? To bylo v čtyřicátým. Najednou stál ve 
             dveřích a že prej znal mýho muže. Jude, žid, račte
             vědět, hrabě.
 
Faust        Moriturus, ten, kterému jest zemříti.
 
Růžena       A pak mě požádal o ruku.
 
Hrabě Vincek    Tak na fofr?
 
Růžena       Jo. No nápad to byl fakt divnej ale to víte, žid. 
             Nesměl do kavárny, nesměl na plovárnu, do biografu 
             a sám ani netušil, co všechno nesmí. Myslel si, že
             když bude žít ve smíšeným manželství, že ho nechají 
             na pokoji... a pak se poklonkoval, že abych se jako
             nezlobila a už se hrnul ze dveří... a tak se ho ptám,
             vy máte strach... a on říká, že jo, že se bojí 
             všeho... a tak jsme se vzali.
 
Hrabě vstane, přejde k oknu a poodhrne zatemnění, Faustův plášť. 
 
Hrabě Vincek    Hvězdy ještě svítí.
 
Růžena       Na radnici se pošklebovali, baba je asi cvok 
             a Pakštejn se bál, ukrutně se bál.
 
Faust        Jo, hvězdy, na kabátě, tam, kde je srdce, do toho
             místa střílejí. Při popravě. Zabíjejí lidi. Věděl
             jste to, Vincku? 
 
Hrabě Vincek    Svítí hvězdy.
 
Faust        Živé lidi. Auf der linken Brustseite ist der
             Judenstern sichtbar zu tragen. Na místě, kde je
             srdce.
 
Hrabě Vincek se odvrátí od okna, usadí se na Růženinu postel s hlavou v dlaních.
 
Přichází další postavy, tři ženy, šlechtična v orvané róbě, Maryša v kroji s hrnkem a krabičkou nadepsanou Jed na krysy a Jana z Arku ve zbroji s mečem.
 
Šlechtična    Do dějepisu nevstoupíte ale čin to je.
Růžena       Jaký čin, o činu se nemluvilo.
 
Jana z Arku  Nač mluvit? Mluví muži, mniši a poserové. Pořádná 
             ženská obkročí koně a jede na nepřítele. En avant!
 
Maryša       Někdy stačí jed do kafe.
 
Bere si z krabičky a pojídá, jako by to byly keksy
 
Jana z Arku  Hlavní je čin.
 
Šlechtična   Pohřbíte ho?
 
Růžena       Koho?
 
Šlechtična   Míním to obrazně. Vdavky jsou primitivní motiv.
 
Jana z Arku  Houbec primitivní, ona je statečná, ona ho zachrání. 
             Jsme lidi nebo svině? 
 
Maryša       Lidi!
 
Jana z Arku  Poslání lidí je sednout na koně a bojovat za své
             bližní.
 
Růžena       Ale já to dělám pro sebe.
 
Jana z Arku  Pro sebe?
 
Růžena       Abych se nestyděla sama před sebou. Víte, já žiju jak
             to křoví u silnice. Všichni jste odešli a nechali mě
             samotnou. Mně by pomohlo, kdybych mu pomohla. Vy mně
             taky nerozumíte?
 
Šlechtična   Do dějin tedy rozhodně nevstoupíte.
 
Růžena       Já o to nestojím.
 
Přibíhá direktor.
 
Direktor      Děvčata, připravit se, za chvilku jdete na scénu.
              Sál je plný, tak se snažte, ať nám nenakopou prdel.
              Další takovou posranou štaci si nemůžeme dovolit.
 
Šlechtična s Janou z Arku odbíhají, popoháněné principálem, jenom Maryša zůstává a přisedá si k Růženě.
 
Maryša        Dala bych si pivo.
 
Růžena        Pivo bohužel nemám.
 
Maryša        Tak já půjdu.
 
Růžena         Odemknu vám vrata.
 
Maryša         Není potřeba, já jsem vymyšlená.
 
Růžena         Aťsi.
 
Maryša         On už nepřijde?
 
Růžena         Ne.
 
Maryša         Je to hodný člověk?
 
Růžena         Je to člověk.
 
Maryša         Vávra nebyl. Vy ho milujete?
 
Růžena         Ne.
 
Maryša         Tak sbohem. Smůla, že to špatně dopadne.
 
Růžena         Vždycky to špatně dopadne.
 
Maryša odchází a Růžena bere z krabice na šití žlutou plátěnou hvězdu, položí ji na stůl a začne navlékat nit, aby mohla hvězdu přišít na svůj kabát.
Přichází hrabě Vincek, bere Růženě šití z rukou, dvorně se uklání a vyzývá ji k tanci, zatím co za faustovými zády jsou promítány snímky z transportů. Oba tančí vídeňský valčík.
 
Faust        Válka už trvá 1890 dní. V říjnu a listopadu 41 roku  
             odjelo pět transportů do Lodže a jeden do Minska. 
             Odváželi stovky židů.
 
Růžena       Pakštejn  si pochutnával na bramborových plackách,
             spal v peřinách a ráno srkal horkou meltu.
 
Faust        Od prosince 41 odjížděla transporty do getta Terezín
             a pak dál, do Rigy, Waršavy, do Majdanku, do Osvětimi
             a do Baden-Belsenu.
 
Růžena       Pakštejn si ráno o půl šesté běžel koupit noviny.
 
Faust        Pomohla jsi mu.
 
Růžena       Byl to sňatek z rozumu.
 
Hrabě Vincek ji uvede zpět ke stolu, projekce končí.
 
Hrabě Vincek    Jak to bylo dál, drahá.
 
Růžena       Pak dostal předvolání.
 
Hrabě Vincek    Kdy?
Růžena       Včera večer.
 
Hrabě Vincek    To bude dneska asi v oficírským kasínu.
 
Růžena       Jede do plynu.
 
Hrabě Vincek    Kdepak, teď už bude v Neapoli, pod patou Vesuvu,
             laškuje s černovlasou krasavicí a usrkává víno.
 
Růžena       Do plynu!
 
Hrabě Vincek    Zítra zazvoní u vašich dveří s lahví Rosso a vy ho
             obejmete.
 
Růžena       Nechte toho!
 
Hrabě Vincek    A rozestelete postel.
 
Růžena       Řekla jsem, abyste toho nechal, nebo vás vyženu do
             zimy! Odvezli ho do plynu. Finito. Jasný?
 
Hrabě Vincek    Vy tomu nevěříte? Nevěříte, že zazvoní?
 
Růžena       To by se musel stát zázrak, hrabě.
 
Hrabě Vincek    Zázraky se dějí.
 
Růžena       Mně ne!
 
Hrabě Vincek    Vy se bojíte, že tam bude stát.
 
Růžena       Já se bojím, že tam stát nebude.
 
Hrabě Vincek    Zázraky se dějí.
 
Růžena       Jel do plynu.
 
Hrabě Vincek    Fuj, jak odporné!
 
Mění se světlo. Hvězdná obloha.
 
Faust         I potkal pes hvězdu a mrkali na sebe.
 
Hrabě Pes     Co tady strašíš?
 
Růžena Hvězda    Vy přece nejste pes, jste hrabě a ani to ne 
              doopravdický!
 
Hrabě Pes     Jsem věrný a proto jsem pes ale TY nejsi hvězda!
 
Růžena Hvězda    Jsem hvězda! Já tady chodím...
 
Hrabě Pes     Po zemi?
Růžena Hvězda    Elá hopla. Po zemi. Nahoře je nuda.
 
Hrabě Pes     Heleď se, že prý tvým údělem je vznášet se dle
              reglamá.
 
Růžena Hvězda    Seru na reglamá! Elá hopla.
 
Hrabě Pes     Fajn, na nebi se vodedneška budou vznášet motejli?
 
Růžena Hvězda Na nebi sídlí hvězdy první třídy. Třpytí se a pějí
              písně. Schváleno ministerstvem vyučování. Kapišto?
 
Hrabě Pes     Kapiš!
 
Růžena Hvězda A hvězdy druhé třídy rotují, pulsují, gravitují, et
              cetera.
 
Hrabě Pes     Kapiš. A ty jsi třetí třída?
 
Růžena Hvězda    Sedmá. Stojím a blikám. V mlhovině. Mlha jak mlíko,
              na krok není vidět. Nuda.
 
Hrabě Pes     Na zemi je prach a bacily.
 
Růžena Hvězda    Zvykám si.
 
Hrabě Pes     K tomu je potřeba hodně síly, chodit po zemi.
 
Růžena Hvězda    Ty se snad vznášíš?
 
Hrabě Pes     Já jsem pes.
 
Růžena Hvězda    Tak servus, pardále. A hvízdni, nezapomeň.
 
Hrabě Pes     Máš v tom šití bordel!
 
Růžena Hvězda    Říká se nepořádek...jak v ponorce. 
 
Faust         Šli a polykali prach. Válka už trvá 1890 dní.
 
Mění se světlo.  
Na scénu vybíhají víly, tančí a kvílí. Pak přibíhá Jana z Arku
 
Jana z Arku   U všech strupatejch ďáblů, co je to tady za virvál!
 
Trojím dupnutím utiší víly.
 
Jana z Arku   Tohle je moje scéna, tak koukejte zmizet!
 
Víly naštvaně odchází, je slyšet bubnování a pak praskot klestí a hukot ohně, scéna se zalije kouřem.
 
Jana z Arku    Náš boj je svatý. Náš boj je vítězný. Náš boj je...
Růžena         Na hovno!
 
Jana z Arku se nasupeně obrátí a odejde. Přibíhá direktor.
 
Direktor       Elá hopla. 
 
Dva šašci se honí po scéně.
 
Direktor       Ať je veselo!
 
Na scénu přichází hraběnka a šašci jí honí a plácají ji po sukni.
 
Direktor       A Ať je i trochu smutno!
 
Z opačné strany přichází Maryša s hrnkem kávy, u portálu se zastaví, usrkne kávu a pak ji vyprskne a uteče.
 
Direktor       A teď Tartarin z Tarrasconu, náš maistrštyk. 
 
Růžena         To se nehrálo, direktore.
 
Direktor       I hrálo, v Přelouči.
 
Direktor přejde až na forbínu.
 
Direktor       Král Lear, jednání třetí, výstup druhý, král
               pozbývá smyslů a nabývá pravdy a bloudí pustou
               plání, shůry bouře, blesk a hrom.
 
Direktor s napřaženýma rukama chvilku bloudí scénou a pak odbloudí bokem.
 
Faust          Všechno se hrálo a všichni bloudíme.
 
Direktor se vrací na scénu.
 
Direktor       V Přelouči v hospodě. V hledišti patnáct lidí a
               očividně litovali zmařeného večera a mě už 
               vynechávala paměť, tak jsme to došmodrchali. 
               Já hrál toho Tartarina. To je hezoučká role. 
               Tys tenkrát byla v jiným angažmá.
 
Růžena         Žehlila jsem fiží a zabíjela moly. Tartarin z
               Tarrasconu neexistuje.
 
Direktor       A co existuje? Moli? Tartarin se hrál. Hrál v něm
               i Podroužek. Blbě hrál. Richard je hezounká role.
               Ale Lear to je holt maso. Lear je nejhustší role
               pod sluncem. Ó šašku, já se zblázním...
               Koho že jsi zabíjela?
 
Růžena         Myši. Dal jste mně výpověď.
 
Direktor       Neříkej. Tys přece byla první dáma souboru.
 
Růžena         Prdlajs!
 
Direktor       No jo, prdlajs. A Leara jsem v životě nehrál. 
               My už pak hráli jenom operetky při klimprkostnu. 
               Hnus. Mělas recht, žes dala výpověď. Vdala ses?
 
Růžena         Vdala.
 
Direktor       Za oficíra?
 
Růžena         Za knížete.
 
Direktor       Peněz jako želez?
 
Růžena         Jako želez.
 
Direktor       Nojo, prdlajs. Žiješ spořádaně?
 
Růžena         Spořádaně. Snídán chleba s margarínem, večeřím
               brambory, v devět zhasnu a spím.
 
Direktor       Sec mazec, kníže se vypařil?
 
Růžena         Odjel, služebně.
 
Direktor       A tady bydlíš? Kotec pro králíky...
 
Růžena         Zametu, vyvětrán, zhasnu a spím.
 
Direktor       Ty se holka trápíš.
 
Růžena vstane a  obejme direktora kolem krku.
 
Růžena         Trápím, direktore. 
 
Direktor         Protože nehraješ?
 
Růžena         Ale ne. Protože je mi na oběšení.
 
Direktor       Saprlote, dramatická krize?
 
Růžena         Prdlajs krize... a neprskejte.
 
Direktor       Vždycky jsem prskal. Velký nos velkého ducha 
               značí a prskání značí dokonalou výslovnost. 
               Hamlet, jednání třetí, scéna první. Víc 
               důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého
               osudu, neb ozbrojit se proti moři běd.
 
Růžena         Obstojné.
 
Direktor       Moje dramatická krize začala, když jsem prodal 
               fundus i s koncesí a uchýlil se na odpočinek.
 
Růžena         Kam?
 
Direktor       Nejspíš do háje zelenýho, sypat ptáčkům a psát
               memoáry prstem do blata. Přejel mě vlak, víš? 
               Dvě stovky jsem předtím propil v nádražním  
               bufetu. V Přelouči. Ze žalu. Na cimprcampr mě
               přejeli. Byl to expres do Istambulu. Seškrabovali
               mě z glajzy lopatou. A bylo po odpočinku. 
               Čím se trápíš?
 
Růžena         Od ouzkosti. Je válka.
  
Direktor       Už zas? V Habeši?
 
Růžena         Všude, cakum pikum.
 
Direktor       Frankrajch je v plamenech?
 
Růžena         Všechno je v plamenech.
 
Direktor       Válku nepodceňuj. K tomu jsem měl skvělý
               rekvizity. Kordy, rapíry, bubny, hrubé násilí, do
               toho mlynářova schovanka a je o čem hrát. 
               To gaskonští kadeti jsou a zde, jejich kapitán 
               a už se to mydlí. To se ví, je potřebnej kompars.
               Kompars se sežene. Študenti se rádi producírujou
               a zadarmo. Se šavličkou hurá a za vlast...
 
Růžena         Prdlajs.
 
Direktor       No jo, prdlajs. Ten tvůj kníže je taky ve válce?
 
Růžena         Ve válce
 
Direktor       To von bude asi někde ve štábu.
 
Růžena         Vezou ho do plynu.
 
Direktor       Kamže?
 
Růžena         Direktore, proč já si radějc nelehla pod ten 
               vlak, kterým ho vezli?
 
Didektor       Vlak nezastavíš, s tím já mám svý zkušenosti.
 
Růžena         Já už nemůžu žít.
 
Direktor       Ježkovy bačkory, tohle že je dramatická krize?
               Mžouráš na mě jako nastydlá slepice! Vstávej! 
               Tu sukni vejš! Opona, světla, jedem!
              Ó, die, jaký výjev! To mám radost, že mě narost
              ten můj tulipán, tramtáda tramtáda, elá hopla.
 
Divoká muzika a direktor plácna Růženu po zadku, chytne ji v pase a začnou tančit.
 
Direktor      Protože toho bohdá nebude, aby českej komediant 
              z boje utíkal!
 
Růžena se točí, i když Direktor už zmizel kdesi vzadu a muzika řičí a najednou utichá a Růžena stojí jako solný sloup, pak jako by se probrala, sedne si ke stolu a pečlivě přišívá hvězdu na kabát.
 
Faust         Copak to děláš?
 
Růžena        Přišívám hvězdu, Faustíčku.
 
Faust         To je nějaké nové nařízení?
 
Růžena        Ne, to je natruc.
 
Faust         Nevyváděj a spal ji. Pakštejnovi už nepomůžeš,
              Rózinko.
 
Růžena        Sobě tím pomůžu.
 
Faust         Do lágru?
 
Růžena        Ať.
 
Faust         Praštěná ženská. Tohle není divadlo. Mrzí tě, že
              jsi naživu?
 
Růžena        Jsem nešťastná osoba. Narodila jsem se na šišatý
              planetě. Podej mi prosím tě nůžky.
 
Faust         Copak můžu, ty mátoho poblázněná? Já už jsem
              jenom ten hadr na okně.
 
Růžena        Nojo...necítíš plyn? Kyanovodík...
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní. Bezpečí smrdí superfosfátem,
              Lili Marleen se vznáší nad kolejištěm a zestárlá a
              schlíplá Evropa přivázaná ke kavalci s vraženým
              knakvuřtem mezi stehny sténá pod taktovkou čisté
              rasy, která plánovitě ustupuje na všech frontách...
              Bude svítat, milá, zatmění se sundá...jak jsme 
              pomíjiví. Neštěstí je pojem relativní...štěstí
              ovšem též...protiklad absolutního. Duše je...
 
 
 
Růžena        Kašlu ti na duši, Faustíčku. Máš to stejně jenom  
              vyčtený z knížek.
 
Přichází hrabě Vincek jako pes.
 
Hrabě Pes     Žeprej hvězdy klamou.
 
Růžena Hvězda Jasně že klamou.
 
Hrabě Pes     I nás psy?
 
Růžena Hvězda Každýho.
 
Hrabě Pes     Ty taky?
 
Růžena Hvězda Já to nemám zapotřebí. Klamou jenom význačný hvězdy.
 
Hrabě Pes     Ryby? 
 
Růžena Hvězda Ty klamou vždycky, honora mokrá, falešná.
 
Hrabě Pes     A čím klamou?
 
Růžena Hvězda Tělem. Jinak se jeví a jinak jsou, chápeš to?
 
Hrabě Pes     No zdali. U psů jsou taky případy, pche...
 
Růžena Hvězda A u lidí, jéje.
 
Hrabě Pes     Kdo by to do nich řek.
 
Růžena Hvězda Co, do lidí?
 
Hrabě Pes     Do hvězd. Nakonec snad ani nejsou ze stříbra.
 
Růžena Hvězda Stříbro je jenom na povrchu a uvnitř fujtajbl. 
              Příkladně hélium.
 
Hrabě Pes     Krucityrgl, helium je míň než vzduch, ani šáhnout se
              na něj nedá.
 
Růžena Hvězda Jasně že ne.
 
Hrabě Pes     A ty?
 
Růžena Hvězda Šáhni si, kliďánko.
 
Hrabě Pes     Merci.
 
Hrabě obejme Růženu v pase a zvolna tančí bez hudby a projekce předvádí válečné výjevy.
 
 
Faust         Hvězdy a psi slyší hudbu sfér, i zvuky z dalekého 
              daleka, slyší zvonky a slyší salvy, dělostřeleckých
              baterií americké první armády, střelecké stakato
              druhého ukrajinského frontu a ta hudba sfér je nějak
              bolavá.
 
Růžena Hvězda Ćest le vie.
 
Hrabě Pes     Kanóny patří do šmelcu.
 
Růžena Hvězda Na to jsme, milý pse, malí páni.
 
Hrabě Pes     Tebe štve, že nejsi význačná?
 
Přestanou tančit a projekce hasne.
 
Růžena Hvězda Pche, nemám zapotřebí. Hele, každá hvězda  má svou 
              hodnost a je označena písmenem. Jsou hvězdy alfa,
              hvězdy beta, trčí ve všehomíru a jsou význačné. Pak 
              jsou hvězdy gama a delta, to už je poslabší, a pak
              epsilon, dzéta, éta, théta...ty už jsou jenom do
              počtu.
 
Hrabě Pes     A ty?
 
Růžena Hvězda Já jsem obyčejná hvězda psí, mě to vyhovuje. Já jsem
              holka chudá a svobodná, jdu si kam chci a nikoho se
              neprosím.
 
Hrabě Pes     Tak ty jsi naše? Složíme o tobě báseň.
 
Růžena Hvězda Jak to naše?
 
Hrabě Pes     No přece psí. A ta báseň se vytiskne  a bude v
              čítankách a na obalu od čokolády, od psích sucharů 
              a portrét bude od malíře...
 
Růžena Hvězda No počkat, já nejsem ničí, já jsem svobodná.
 
Hrabě Pes     To jo, ale psí. Na svobodu ti nikdo ani nešáhne. Kdo
              by se opovážil, toho psa bych já zmlátil jako psa.
 
Hvězda se směje.
 
Růžena Hvězda Ty sis to poplet, pse. Já nejsem psí ale psí. 
              Kapišto?
 
Hrabě Pes     To víš, že jo, nejsi psí ale psí, jasně...není ti
              nějak těsno?
 
Růžena Hvězda Hele, neplaš se, já ti to vysvětlím. To moje psí, to
              není od psa. Písmeno psí.
 
Hrabě Pes     Psí písmena nejsou.
 
Faust         Písmeno řecké. Psí.
 
Hrabě Pes     Hele, ty se do toho nepleť. Řecké možná ale psí ne.
 
Růžena Hvězda Řecké písmeno psí, sakra krucinál!
 
Hrabě Pes     V Řecku jsou taky psi?
 
Růžena Hvězda Panenkomarjá, já z tebe porodím, proč by, ty moulo, 
              v Řecku nebyli psi?
 
Hrabě Pes     Je tam velkej hic.
 
Růžena Hvězda No tak se třeba upečou! O pár prašivejch debilních
              čoklů!
 
Pes se toporně odvrací a odchází.
 
Růžena Hvězda Vrať se, já jsem to tak nemyslela.
 
Hrabě Pes     Ještě jsi písmeno?
 
Růžena Hvězda Jistě.
 
Hrabě Pes Prašivý písmeno.
 
Růžena Hvězda Počkej! Podej mi tlapku!
 
Hrabě Pes     Vztekáš se jako křeček.
 
Růžena Hvězda Uznávám. A ty jsi moula.
 
Hrabě Pes     Uznávám.
 
Růžena Hvězda Odpusť mi ty čokly.
 
Hrabě Pes     Odpouštím.
 
Jdou k sobě a opět začnou tančit s válečnou projekcí.
 
Faust         Hvězdy a psy slyší hudbu sfér, astrální symfonie
              komponované pro hvězdný prach a lidská hluchota,
              způsobená tím neustálým válčením, slyší tak akorát
              hovno.
 
Růžena Hvězda Epes rádes.
 
Hrabě Pes     Epes rádes. S tím písmenem to byl vtip?
 
Růžena Hvězda Ale ne. Počkej, nakreslím ti ho. 
 
Přestanou tančit a Růžena nasliní prst a namaluje na zem písmeno psí.
 
Růžena Hvězda Takhle to vypadá. Věříš mi?
 
Hrabě Pes     Věřím.
 
Růžena Hvězda A chápeš to?
 
Hrabě Pes     No zdali … A kdybych si tě vysadil na hřbet a
              povozil tě po náměstí, byla bys psí?
 
Růžena Hvězda Vždyť já jsem psí!
 
Hrabě Pes     Ne, nehádej se, já ti věřím...prosím, prosím, byla
              bys psí?
 
Růžena Hvězda Tak jo, byla bych psí. Z toho se nestřílí...
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní a ono se střílí. Střílí se
              všude, milá přítelkyně, lidi umírají a venku svítá,
              můj čas se završil. Už mě není zapotřebí.
 
Faust sestupuje ze svého stupínku a odchází za plentu, uléhá do Růženiny postele. Na jeho místě zůstane je pohled do vybombardované ulice, zatím potemnělý, skoro neznatelný.    
Na scénu se loudají herci, přibíhá direktor.
 
Direktor      No tak, no tak, co ty obličeje. Dneska je vyprodáno.
              Za dvacet minut začínáme. Jo a je změna programu. Co
              se prčíte, změny programu jsou u divadla běžné. 
              První milovník nám pláchl...s mojí ženou, 
              k společnosti Morávkově,  k té umazané šmíře a tak 
              tedy vemte na vědomí katastrofální situaci a svrab 
              a neštovice , že dnes budeme hrát fenomenální
              tragikomedii se zpěvy, s pláštěm a mečem,  odvážnou
              dekoltáží, hvězdou a psem, Švadlenka v nesnázích.  
              Nemotejte se mi tady, všichni připravit a...jedem.
 
Direktor přehodí přes ramena plášť a předstoupí před publikum.
 
Direktor      Velevážené publikum, čeká vás vzácný prožitek tohoto
              inscenačního kusu, dosud zde neuváděného, nejde
              totiž  o premiéru, a nýbrž o benefiční představení 
              naší slavné hvězdy Rózy Rio, umělkyně kreolského
              původu, líčko jako paraplíčko a infernální poprsí, 
              milí pánové a ta garderóba, že zde přítomné dámy
              puknou závistí a na závěr živý obraz Moskva v 
              plamenech.
 
Direktor se klaní, odchází a zní předehra, přibíhá Maryša a zpívá lidovou píseň z Moravy, do toho se Jana z Arku rozcvičuje a švihá mečem a na scénu někdo postrčil Růženu v kabátě s nedošitou hvězdou, přibíhá direktor.
 
Direktor      Růženo, doprčic, v tomhle přece nemůžete hrát, dyť
              vás sebere gestapo.
 
Růžena        No ať.
 
Direktor      Podívejte, publikum už začíná nespokojeně funět.
 
Růžena        Ať funí, co čekali? Medvěda na koloběžce?
 
Direktor      Tragikomedii čekali.  Tragos je česky kozel a ne 
              medvěd nebo opice.
 
Růžena        Tak když tragos, tak tragos. Kozla starýho komedie.
 
Růžena chytne direktora v pase a začnou tančit valčík Na krásném modrém Dunaji a  na pozadí se promítá film s válečnými hrůzami. Scéna potemní, tak že tančící jsou jen siluetami a pak scéna potemní. Hlasy zní ze tmy a scéna se pomalu rozžíná.
 
Hrabě Pes     Že prý je to psáno ve hvězdách.
 
Růžena Hvězda Ve hvězdách nemůže být nic psáno. Hvězdy nejsou
              písanka.
 
Hrabě Pes     Nevyrušuj. Dějiny jsou tam psány.
 
Růžena Hvězda Dějiny jsou na houby.
 
Hrabě Pes     Dobro prý zvítězí a zlo bude vymácháno v rybníce.
 
Růžena se posadí na hranu jeviště, píská si a komíhá nohama.
 
Hrabě Pes     Tebe to nebaví?
 
Růžena Hvězda Ale jó. 
 
Růžena vyloví z kapsy bonbón a strčí si ho do pusy.
 
Hrabě Pes     Dej mi taky.
 
Růžena Hvězda Jakej chceš, větrovej nebo štolverk?
 
Hrabě Pes     Štolverk se nám psům lepí na patro.
 
Růžena Hvězda Nám hvězdám taky.
 
Růžena se zvedá, jde ke stolu a bere si nůžky, odstřihává nitě a kontroluje přišitou hvězdu.
 
 
 
Růžena        Protančili jsme celou noc, milý hrabě, svítá.
 
Hrabě Vincek  Odložte si kabát, lůžko je rozestláno.
 
Růžena        Žel, moje tělo je chatrné, milý hrabě a nestojí už
              za tu námahu.
 
Hrabě Vincek  Jste ještě výstavní kousek.
 
Růžena        Chtěl jste říct muzeální, že?
 
Hrabě Vincek  Padá listí, má drahá. Smutek se blíží po zadním
              schodišti. Miluji vás.
              Třesou se vám kolena?
 
Růžena        Třesou. Nebude to, milý hrabě, vášní ale stářím.
 
Přibíhá direktor
 
Direktor      Sakrahnáte, takhle to nedohrajem.
 
Růžena        I dohrajem, já už jsem se rozhodla.
 
Direktor      K čemu, ježíšmaria zase?
 
Hrabě Vincek  Všem by nám prospělo se rozhodnout. Jinak tu
              zasmrádneme a na jaře nás vezme voda...ale že bychom
              direkt museli, to nemusíme.
 
Direktor      Co to kecáte, hrabě?
 
Hrabě Vincek  Naše vůle je svobodná
 
Direktor      Já se z toho zcvoknu
 
Direktor se chytá za hlavu a odběhne
 
Růžena        Jste bohatý, hrabě?
 
Hrabě Vincek  Nesmírně.
 
Růžena        Kočáry, koně, akcie?
 
Hrabě Vincek  Ptáky.
 
Růžena        Cože?
 
Hrabě Vincek  Ptáky. Živé. Na akátě a na elektrických sloupech 
              a všude je mám. To je můj majetek.  A vzduch. 
              Všude kolem. Nesmírný majetek.
 
Růžena        Já vám tu nebudu pro srandu.
 
Hrabě Vincek  Všichni jsme svým způsobem pro srandu králíkům. Dáte
              si šampaňské?
 
Růžena        Vy nejste skutečný hrabě a to šampaňský dělá
              rekvizitář ze šuměnek.
 
Hrabě Vincek  Hrabě Vinčenzo z Venezie čili Benátek k vašim
              službám. Elá hop!
 
Přibíhá direktor.
 
Direktor      Skvělý výstup a teď vám, velevážené publikum hrabě
              Vinčenzo předvede salto mortale, jenom tak, z voleje
              a bez přípravy. To svedete a vemte to s rozběhem.
 
Hrabě Vincek  Hovno.
 
Hrabě odchází
 
Direktor      Prosím omluvte našeho mistra akrobate za jeho
              indispozici, nastydl se a riskoval by smrtelné
              zranění. Natloukl by si kokos. Místo akrobata bude
              tanec.
 
Direktor odbíhá a na scénu vbíhají víly a kvílí a tančí, Růžena je vyžene pometlem.
 
Růžena        Vyšlo slunko. Nad střechama. Tady je ještě stín. Sem
              bude svítit až vo polednách.
 
Růžena si obléká kabát s hvězdou a bere si tašku. 
Přichází direktor.
 
Direktor       A je po hře. Vyplatil jsem herce, šatnářku, hasiče 
               i kompars. Měla bys dostat za benefici ale mě
               zbejvá dvacka, tak že příště. 
 
Růžena         Až příště.
 
Direktor       Nechceš alespoň desetikačku?
 
Růžena         Ne, direktore, pošlete si pro pivo.
 
Direktor       Balada. Jdeš na vzduch?
 
Růžena         Na vzduch.
 
Direktor       Ať něco neprošvihneš, holka drahá.
 
Růžena         Bez obav, direktore, teď už není co prošvihnout.
 
 
 
Direktor pokrčí rameny a odchází, Růžena vytáhne z kabelky klíče od domu a zhasne světlo, za oknem je vidět rozbombardovaná ulice, všechno kolem je potemnělé, jenom Růžena ve štychu.
Direktor předstoupí před diváky.
 
Direktor      Třetí akt je rozhodující, v něm se všechno teprve
              rozuzlí. To všechno předtím byla jenom příprava.
              Intriky, chtíč, vývoj charakterů, spor s Bohem. Leč
              finále, finále jest tresť umění. Vizitka direktora.
              Aby to bylo umění a nelhalo se a to je těžké,
              nelhat. Život si zaslouží parádní finále. 
              A nakonec živý obraz. Živý obraz je výmluvné
              seskupení všech účinkujících, zpravidla doprovázené
              hudbou. Živý obraz se tomu říká, protože účinkující
              jsou naživu.
 
Růžena        To nám tady bude direktore trochu falírovat.
 
Ze tmy se k ní připojí Hrabě Vincek a dloube prstem do kabelky
 
Hrabě Pes     S dovolením, to je krokodýl?
 
Růžena Hvězda Ne, ještěrka, milý pse.
 
Hrabě Pes     Merci, smím vás doprovodit, milá psí hvězdo?
 
Růžena Hvězda Do nebe?
 
Hrabě Pes     Jenom tak po městě.
 
Růžena Hvězda Riskujete život.
 
Hrabě Pes     Já jsem už dávno jenom vzpomínka na život. Psí 
              život!
 
Růžena        Tak jo.
 
Růžena podrbe psa za ušima. Ozve se místní rozhlas.
 
Hlas          Hvězdám je zakázáno chodit po ulicích.
 
Růžena        Polib mi šos.
 
Hlas          Himllaudon und Jesus Maria! Pomátla jste se
              Pakštejnová? Jestli chcete dělat lidem kašpary, 
              vystrčte zadnici. Jasný?
 
Hrabě Pes     Mě to nějak není jasný.
 
Hlas          Pakštejnová, já vás varuju!!! Proč se předvádíte?
 
Růžena        To abych se nestyděla sama před sebou.
 
Hlas          A co ta hvězda?
 
Růžena        Abych smazala hanbu.
 
Přichází Maryša.
 
Maryša        Růženo, to je tvůj pes?
 
Růžena        Jo, přijel za mnou na návštěvu z Habeše.
 
Maryša        Má blechy?
 
Růžena        I to víš, je to pes.
 
Maryša        Můžu s tebou?
 
Růžena        Kam?
 
Maryša        Jenom tak městem, abys nešla sama.
 
Růžena        Tak jo.
 
Přichází direktor
 
Direktor      Do prdele už se životem, já jdu s tebou. Ještě bys
              udělala nějakou blbost.
 
Růžena        Těch jsem už v životě udělala.
 
Připojuje se Faust
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní, je to čas dlouhý, nikoliv
              však nekonečný, neboť nic není nekonečného, než duše
              ale moje duše, milá Růženko, je v pekelných mukách a
              tak tě bude do konce tvých dnů provázet už jenom ten
              starý hadr na zatmění okna.
 
Růžena        Děkuju, dědoušku.
 
Přidává se Jana z Arku
 
Jana z Arku   Rozsekat je, pakáž zasranou a nakopat jim tu
              germánskou prdel. Jdu s tebou.
 
Direktor      Slečno, mám se vám položit do klína? Hamlet, jednání
              třetí, scéna druhá.
 
Růžena        Ne, můj princi. Ano, můj princi. Nemyslím nic, můj
              princi.
 
Hrabě Vincek  Procyon že prý je hvězda v souhvězdí Malého psa. 
              Nevíte o tom něco?
 
Růžena        Ó. jaké hvězdy
 
Přidávají se další herci a technika, zní vídeňský valčík  a Růžena tančí s Hrabětem Vinckem až do konce, potlesku a opony.
 
KONEC
PSÍ HVĚZDA
 
(1.)
Faust       Na nočním stolku tiká budík, je půl páté ráno, úterý, 
            začátek září roku 1944, válka už trvá 1890 dní.
 
Hlas        A spatřivše hvězdu na východu slunce, pilně půjdete,
            abyste se klaněli narozenému králi, jehož jméno jest
            Emanuel a to znamená Bůh je s námi, neboli všechno  
            jest dobré, stromy rostou, ovoce sládne...
 
Růžena vstává z postele za špinavou plentou, v kombiné se jde umýt v lavoře, neučeše se, jenom přes sebe přetáhne zapraný župan a nazuje si sešlapané pánské pantofle po manželovi. Rozsvítí stahovačku nad  stolem a jde překontrolovat zatmění oken. 
Urovnává Faustův plášť.
 
Faust       zatmění musí být v pořádku. To se kontroluje.
 
Růžena pohladí černý samet. 
 
Růžena      Kdysi talár magistra Fausta z Wittenbergu, dneska 
            zatmění.
 
Faust       Důležitá funkce.
 
Růžena      Hadr prožraný od molů.
 
Růžena jde pro kabát, který visí na krejčovské panně a vedle  jakoby oživl orvaný šlechtický kostým. Růžena se lekne.
 
Hrabě Vincek Dovolte, drahá umělkyně, abych vám popřál dobrého 
             jitra.
 
Růžena       Kde jste se tu vzal, mátoho?
 
Hrabě Vincek Jsem hrabě Vincek, račte si vzpomenout. Viděli jsme
             se na plese, vy jste tančila v nádherné róbě a já pil
             svoje šampaňské a padaly hvězdy, milostivá. Ráčíte se
             upamatovati?
 
Růžena se rozesměje.
 
Růžena       Hrabě Vincek...vy jste, mátoho dávno mrtvá minulost a
             hrabě jste asi jako já královna Patagonská.
 
Hrabě Vincek Dovolte mi připomenout, že nás osud svedl na jednu
             cestu a že jsem zemřel? No ano...
 
Hrabě si sedá ke stolu.
 
 
 
Faust        Válka už trvá 1890 dní. Už se táhlo na Kavkaz a už se
             táhne zase zpátky. Pěkně ukázněně, v nablýskaných
             uniformách polní pěchoty s prostřeleným krkem nebo
             plicním lalokem...nic vám to neříká?
 
Hrabě Vincek Jak vulgární. Nejsem voják, jsem hrabě. Není to můj
             šálek čaje.  Dostihy, myslivost, kasína...
 
Růžena sedá ke stolu, nasadí si brýle a z krabice od bot bere šití a přišívá jakousi utrženou krajku.
 
Hrabě Vincek Máte epesní budoir, milostivá...
 
Růžena       Nikdy jsem si nepotrpěla na noblesu. To víte, hrabě,
             furt na cestách, od jedné štace ke druhé. 
 
Hrabě Vincek A váš muž?
 
Růžena       Myslíte Flanderku? Zemřel v první válce.
 
Hrabě Vincek Víte kde padl?
 
Růžena kroutí zamítavě hlavou.
 
Hrabě Vincek On žije. V jižní Americe, na ostrově Fuji, má tam
             pekárnu.
 
Růžena       Měl po rodičích obchod s látkami.
 
Hrabě Vincek Ano, prodává drahé látky v Persii...
 
Růžena       Padl!
 
Hrabě Vincek Za vlast? Kdo by chtěl padnout za vlast. Chroupá si 
             preclíčky a nebo utíká. Vám to vadí?
 
Růžena       Mě toho vadí.
 
Hrabě Vincek Nerozčilujte se, škodí to vaší kráse.
 
Růžena       Nejsem krásná.
 
Hrabě Vincek Hrdinná smrt...První muž? Byla jste znovu vdána?
 
Růžena       Pozvali si mě na Gestapo. Prý abych se s nim  
             rozvedla. Až naprší. 
 
Hrabě Vincek Kdo, s kým, čmelíci nebo mátoha? Já ničemu nerozumím,
             drahá.
 
Růžena       Vezli ho do plynu a on si namlouval, že o tom neví.
 
Hrabě Vincek Nerozumím... Co divadlo, drahá, co zrovna zkoušíte?
Růžena       Cvrnkl vás kos, hrabě? Divadlo...Principál mě poslal
             domů. To mi bylo čtyřicet. Matrony jsem neuměla a na 
             milovnice sešlá věkem, povadlá. Tak jsem si otevřela
             půjčovnu kostýmů. Thália se to jmenuje.
 
Hrabě Vincek Thália, vidíte, drahá, umění je na vás přilíplé, jako
             slepičinec.
             Co váš druhý muž?
 
Růžena       Pakštejn? To bylo v čtyřicátým. Najednou stál ve 
             dveřích a že prej znal mýho muže. Jude, žid, račte
             vědět, hrabě.
 
Faust        Moriturus, ten, kterému jest zemříti.
 
Růžena       A pak mě požádal o ruku.
 
Hrabě Vincek Tak na fofr?
 
Růžena       Jo. No nápad to byl fakt divnej ale to víte, žid. 
             Nesměl do kavárny, nesměl na plovárnu, do biografu 
             a sám ani netušil, co všechno nesmí. Myslel si, že
             když bude žít ve smíšeným manželství, že ho nechají 
             na pokoji... a pak se poklonkoval, že abych se jako
             nezlobila a už se hrnul ze dveří... a tak se ho ptám,
             vy máte strach... a on říká, že jo, že se bojí 
             všeho... a tak jsme se vzali.
 
Hrabě vstane, přejde k oknu a poodhrne zatemnění, Faustův plášť. 
 
Hrabě Vincek Hvězdy ještě svítí.
 
Růžena       Na radnici se pošklebovali, baba je asi cvok 
             a Pakštejn se bál, ukrutně se bál.
 
Faust        Jo, hvězdy, na kabátě, tam, kde je srdce, do toho
             místa střílejí. Při popravě. Zabíjejí lidi. Věděl
             jste to, Vincku? 
 
Hrabě Vincek Svítí hvězdy.
 
Faust        Živé lidi. Auf der linken Brustseite ist der
             Judenstern sichtbar zu tragen. Na místě, kde je
             srdce.
 
Hrabě Vincek se odvrátí od okna, usadí se na Růženinu postel s hlavou v dlaních.
 
Přichází další postavy, tři ženy, šlechtična v orvané róbě, Maryša v kroji s hrnkem a krabičkou nadepsanou Jed na krysy a Jana z Arku ve zbroji s mečem.
 
Šlechtična    Do dějepisu nevstoupíte ale čin to je.
Růžena       Jaký čin, o činu se nemluvilo.
 
Jana z Arku  Nač mluvit? Mluví muži, mniši a poserové. Pořádná 
             ženská obkročí koně a jede na nepřítele. En avant!
 
Maryša       Někdy stačí jed do kafe.
 
Bere si z krabičky a pojídá, jako by to byly keksy
 
Jana z Arku  Hlavní je čin.
 
Šlechtična   Pohřbíte ho?
 
Růžena       Koho?
 
Šlechtična   Míním to obrazně. Vdavky jsou primitivní motiv.
 
Jana z Arku  Houbec primitivní, ona je statečná, ona ho zachrání. 
             Jsme lidi nebo svině? 
 
Maryša       Lidi!
 
Jana z Arku  Poslání lidí je sednout na koně a bojovat za své
             bližní.
 
Růžena       Ale já to dělám pro sebe.
 
Jana z Arku  Pro sebe?
 
Růžena       Abych se nestyděla sama před sebou. Víte, já žiju jak
             to křoví u silnice. Všichni jste odešli a nechali mě
             samotnou. Mně by pomohlo, kdybych mu pomohla. Vy mně
             taky nerozumíte?
 
Šlechtična   Do dějin tedy rozhodně nevstoupíte.
 
Růžena       Já o to nestojím.
 
Přibíhá direktor.
 
Direktor      Děvčata, připravit se, za chvilku jdete na scénu.
              Sál je plný, tak se snažte, ať nám nenakopou prdel.
              Další takovou posranou štaci si nemůžeme dovolit.
 
Šlechtična s Janou z Arku odbíhají, popoháněné principálem, jenom Maryša zůstává a přisedá si k Růženě.
 
Maryša        Dala bych si pivo.
 
Růžena        Pivo bohužel nemám.
 
Maryša        Tak já půjdu.
 
Růžena         Odemknu vám vrata.
 
Maryša         Není potřeba, já jsem vymyšlená.
 
Růžena         Aťsi.
 
Maryša         On už nepřijde?
 
Růžena         Ne.
 
Maryša         Je to hodný člověk?
 
Růžena         Je to člověk.
 
Maryša         Vávra nebyl. Vy ho milujete?
 
Růžena         Ne.
 
Maryša         Tak sbohem. Smůla, že to špatně dopadne.
 
Růžena         Vždycky to špatně dopadne.
 
Maryša odchází a Růžena bere z krabice na šití žlutou plátěnou hvězdu, položí ji na stůl a začne navlékat nit, aby mohla hvězdu přišít na svůj kabát.
Přichází hrabě Vincek, bere Růženě šití z rukou, dvorně se uklání a vyzývá ji k tanci, zatím co za faustovými zády jsou promítány snímky z transportů. Oba tančí vídeňský valčík.
 
Faust        Válka už trvá 1890 dní. V říjnu a listopadu 41 roku  
             odjelo pět transportů do Lodže a jeden do Minska. 
             Odváželi stovky židů.
 
Růžena       Pakštejn  si pochutnával na bramborových plackách,
             spal v peřinách a ráno srkal horkou meltu.
 
Faust        Od prosince 41 odjížděla transporty do getta Terezín
             a pak dál, do Rigy, Waršavy, do Majdanku, do Osvětimi
             a do Baden-Belsenu.
 
Růžena       Pakštejn si ráno o půl šesté běžel koupit noviny.
 
Faust        Pomohla jsi mu.
 
Růžena       Byl to sňatek z rozumu.
 
Hrabě Vincek ji uvede zpět ke stolu, projekce končí.
 
Hrabě Vincek Jak to bylo dál, drahá.
 
Růžena       Pak dostal předvolání.
 
Hrabě Vincek Kdy?
Růžena       Včera večer.
 
Hrabě Vincek To bude dneska asi v oficírským kasínu.
 
Růžena       Jede do plynu.
 
Hrabě Vincek Kdepak, teď už bude v Neapoli, pod patou Vesuvu,
             laškuje s černovlasou krasavicí a usrkává víno.
 
Růžena       Do plynu!
 
Hrabě Vincek Zítra zazvoní u vašich dveří s lahví Rosso a vy ho
             obejmete.
 
Růžena       Nechte toho!
 
Hrabě Vincek A rozestelete postel.
 
Růžena       Řekla jsem, abyste toho nechal, nebo vás vyženu do
             zimy! Odvezli ho do plynu. Finito. Jasný?
 
Hrabě Vincek Vy tomu nevěříte? Nevěříte, že zazvoní?
 
Růžena       To by se musel stát zázrak, hrabě.
 
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
 
Růžena       Mně ne!
 
Hrabě Vincek Vy se bojíte, že tam bude stát.
 
Růžena       Já se bojím, že tam stát nebude.
 
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
 
Růžena       Jel do plynu.
 
Hrabě Vincek Fuj, jak odporné!
 
Mění se světlo. Hvězdná obloha.
 
Faust         I potkal pes hvězdu a mrkali na sebe.
 
Hrabě Pes     Co tady strašíš?
 
Růžena Hvězda Vy přece nejste pes, jste hrabě a ani to ne 
              doopravdický!
 
Hrabě Pes     Jsem věrný a proto jsem pes ale TY nejsi hvězda!
 
Růžena Hvězda Jsem hvězda! Já tady chodím...
 
Hrabě Pes     Po zemi?
Růžena Hvězda Elá hopla. Po zemi. Nahoře je nuda.
 
Hrabě Pes     Heleď se, že prý tvým údělem je vznášet se dle
              reglamá.
 
Růžena Hvězda Seru na reglamá! Elá hopla.
 
Hrabě Pes     Fajn, na nebi se vodedneška budou vznášet motejli?
 
Růžena Hvězda Na nebi sídlí hvězdy první třídy. Třpytí se a pějí
              písně. Schváleno ministerstvem vyučování. Kapišto?
 
Hrabě Pes     Kapiš!
 
Růžena Hvězda A hvězdy druhé třídy rotují, pulsují, gravitují, et
              cetera.
 
Hrabě Pes     Kapiš. A ty jsi třetí třída?
 
Růžena Hvězda Sedmá. Stojím a blikám. V mlhovině. Mlha jak mlíko,
              na krok není vidět. Nuda.
 
Hrabě Pes     Na zemi je prach a bacily.
 
Růžena Hvězda Zvykám si.
 
Hrabě Pes     K tomu je potřeba hodně síly, chodit po zemi.
 
Růžena Hvězda Ty se snad vznášíš?
 
Hrabě Pes     Já jsem pes.
 
Růžena Hvězda Tak servus, pardále. A hvízdni, nezapomeň.
 
Hrabě Pes     Máš v tom šití bordel!
 
Růžena Hvězda Říká se nepořádek...jak v ponorce. 
 
Faust         Šli a polykali prach. Válka už trvá 1890 dní.
 
Mění se světlo.  
Na scénu vybíhají víly, tančí a kvílí. Pak přibíhá Jana z Arku
 
Jana z Arku   U všech strupatejch ďáblů, co je to tady za virvál!
 
Trojím dupnutím utiší víly.
 
Jana z Arku   Tohle je moje scéna, tak koukejte zmizet!
 
Víly naštvaně odchází, je slyšet bubnování a pak praskot klestí a hukot ohně, scéna se zalije kouřem.
 
Jana z Arku    Náš boj je svatý. Náš boj je vítězný. Náš boj je...
Růžena         Na hovno!
 
Jana z Arku se nasupeně obrátí a odejde. Přibíhá direktor.
 
Direktor       Elá hopla. 
 
Dva šašci se honí po scéně.
 
Direktor       Ať je veselo!
 
Na scénu přichází hraběnka a šašci jí honí a plácají ji po sukni.
 
Direktor       A Ať je i trochu smutno!
 
Z opačné strany přichází Maryša s hrnkem kávy, u portálu se zastaví, usrkne kávu a pak ji vyprskne a uteče.
 
Direktor       A teď Tartarin z Tarrasconu, náš maistrštyk. 
 
Růžena         To se nehrálo, direktore.
 
Direktor       I hrálo, v Přelouči.
 
Direktor přejde až na forbínu.
 
Direktor       Král Lear, jednání třetí, výstup druhý, král
               pozbývá smyslů a nabývá pravdy a bloudí pustou
               plání, shůry bouře, blesk a hrom.
 
Direktor s napřaženýma rukama chvilku bloudí scénou a pak odbloudí bokem.
 
Faust          Všechno se hrálo a všichni bloudíme.
 
Direktor se vrací na scénu.
 
Direktor       V Přelouči v hospodě. V hledišti patnáct lidí a
               očividně litovali zmařeného večera a mě už 
               vynechávala paměť, tak jsme to došmodrchali. 
               Já hrál toho Tartarina. To je hezoučká role. 
               Tys tenkrát byla v jiným angažmá.
 
Růžena         Žehlila jsem fiží a zabíjela moly. Tartarin z
               Tarrasconu neexistuje.
 
Direktor       A co existuje? Moli? Tartarin se hrál. Hrál v něm
               i Podroužek. Blbě hrál. Richard je hezounká role.
               Ale Lear to je holt maso. Lear je nejhustší role
               pod sluncem. Ó šašku, já se zblázním...
               Koho že jsi zabíjela?
 
Růžena         Myši. Dal jste mně výpověď.
 
Direktor       Neříkej. Tys přece byla první dáma souboru.
 
Růžena         Prdlajs!
 
Direktor       No jo, prdlajs. A Leara jsem v životě nehrál. 
               My už pak hráli jenom operetky při klimprkostnu. 
               Hnus. Mělas recht, žes dala výpověď. Vdala ses?
 
Růžena         Vdala.
 
Direktor       Za oficíra?
 
Růžena         Za knížete.
 
Direktor       Peněz jako želez?
 
Růžena         Jako želez.
 
Direktor       Nojo, prdlajs. Žiješ spořádaně?
 
Růžena         Spořádaně. Snídán chleba s margarínem, večeřím
               brambory, v devět zhasnu a spím.
 
Direktor       Sec mazec, kníže se vypařil?
 
Růžena         Odjel, služebně.
 
Direktor       A tady bydlíš? Kotec pro králíky...
 
Růžena         Zametu, vyvětrán, zhasnu a spím.
 
Direktor       Ty se holka trápíš.
 
Růžena vstane a  obejme direktora kolem krku.
 
Růžena         Trápím, direktore. 
 
Direktor         Protože nehraješ?
 
Růžena         Ale ne. Protože je mi na oběšení.
 
Direktor       Saprlote, dramatická krize?
 
Růžena         Prdlajs krize... a neprskejte.
 
Direktor       Vždycky jsem prskal. Velký nos velkého ducha 
               značí a prskání značí dokonalou výslovnost. 
               Hamlet, jednání třetí, scéna první. Víc 
               důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého
               osudu, neb ozbrojit se proti moři běd.
 
Růžena         Obstojné.
 
Direktor       Moje dramatická krize začala, když jsem prodal 
               fundus i s koncesí a uchýlil se na odpočinek.
 
Růžena         Kam?
 
Direktor       Nejspíš do háje zelenýho, sypat ptáčkům a psát
               memoáry prstem do blata. Přejel mě vlak, víš? 
               Dvě stovky jsem předtím propil v nádražním  
               bufetu. V Přelouči. Ze žalu. Na cimprcampr mě
               přejeli. Byl to expres do Istambulu. Seškrabovali
               mě z glajzy lopatou. A bylo po odpočinku. 
               Čím se trápíš?
 
Růžena         Od ouzkosti. Je válka.
  
Direktor       Už zas? V Habeši?
 
Růžena         Všude, cakum pikum.
 
Direktor       Frankrajch je v plamenech?
 
Růžena         Všechno je v plamenech.
 
Direktor       Válku nepodceňuj. K tomu jsem měl skvělý
               rekvizity. Kordy, rapíry, bubny, hrubé násilí, do
               toho mlynářova schovanka a je o čem hrát. 
               To gaskonští kadeti jsou a zde, jejich kapitán 
               a už se to mydlí. To se ví, je potřebnej kompars.
               Kompars se sežene. Študenti se rádi producírujou
               a zadarmo. Se šavličkou hurá a za vlast...
 
Růžena         Prdlajs.
 
Direktor       No jo, prdlajs. Ten tvůj kníže je taky ve válce?
 
Růžena         Ve válce
 
Direktor       To von bude asi někde ve štábu.
 
Růžena         Vezou ho do plynu.
 
Direktor       Kamže?
 
Růžena         Direktore, proč já si radějc nelehla pod ten 
               vlak, kterým ho vezli?
 
Didektor       Vlak nezastavíš, s tím já mám svý zkušenosti.
 
Růžena         Já už nemůžu žít.
 
Direktor       Ježkovy bačkory, tohle že je dramatická krize?
               Mžouráš na mě jako nastydlá slepice! Vstávej! 
               Tu sukni vejš! Opona, světla, jedem!
              Ó, die, jaký výjev! To mám radost, že mě narost
              ten můj tulipán, tramtáda tramtáda, elá hopla.
 
Divoká muzika a direktor plácna Růženu po zadku, chytne ji v pase a začnou tančit.
 
Direktor      Protože toho bohdá nebude, aby českej komediant 
              z boje utíkal!
 
Růžena se točí, i když Direktor už zmizel kdesi vzadu a muzika řičí a najednou utichá a Růžena stojí jako solný sloup, pak jako by se probrala, sedne si ke stolu a pečlivě přišívá hvězdu na kabát.
 
Faust         Copak to děláš?
 
Růžena        Přišívám hvězdu, Faustíčku.
 
Faust         To je nějaké nové nařízení?
 
Růžena        Ne, to je natruc.
 
Faust         Nevyváděj a spal ji. Pakštejnovi už nepomůžeš,
              Rózinko.
 
Růžena        Sobě tím pomůžu.
 
Faust         Do lágru?
 
Růžena        Ať.
 
Faust         Praštěná ženská. Tohle není divadlo. Mrzí tě, že
              jsi naživu?
 
Růžena        Jsem nešťastná osoba. Narodila jsem se na šišatý
              planetě. Podej mi prosím tě nůžky.
 
Faust         Copak můžu, ty mátoho poblázněná? Já už jsem
              jenom ten hadr na okně.
 
Růžena        Nojo...necítíš plyn? Kyanovodík...
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní. Bezpečí smrdí superfosfátem,
              Lili Marleen se vznáší nad kolejištěm a zestárlá a
              schlíplá Evropa přivázaná ke kavalci s vraženým
              knakvuřtem mezi stehny sténá pod taktovkou čisté
              rasy, která plánovitě ustupuje na všech frontách...
              Bude svítat, milá, zatmění se sundá...jak jsme 
              pomíjiví. Neštěstí je pojem relativní...štěstí
              ovšem též...protiklad absolutního. Duše je...
 
 
 
Růžena        Kašlu ti na duši, Faustíčku. Máš to stejně jenom  
              vyčtený z knížek.
 
Přichází hrabě Vincek jako pes.
 
Hrabě Pes     Žeprej hvězdy klamou.
 
Růžena Hvězda Jasně že klamou.
 
Hrabě Pes     I nás psy?
 
Růžena Hvězda Každýho.
 
Hrabě Pes     Ty taky?
 
Růžena Hvězda Já to nemám zapotřebí. Klamou jenom význačný hvězdy.
 
Hrabě Pes     Ryby? 
 
Růžena Hvězda Ty klamou vždycky, honora mokrá, falešná.
 
Hrabě Pes     A čím klamou?
 
Růžena Hvězda Tělem. Jinak se jeví a jinak jsou, chápeš to?
 
Hrabě Pes     No zdali. U psů jsou taky případy, pche...
 
Růžena Hvězda A u lidí, jéje.
 
Hrabě Pes     Kdo by to do nich řek.
 
Růžena Hvězda Co, do lidí?
 
Hrabě Pes     Do hvězd. Nakonec snad ani nejsou ze stříbra.
 
Růžena Hvězda Stříbro je jenom na povrchu a uvnitř fujtajbl. 
              Příkladně hélium.
 
Hrabě Pes     Krucityrgl, helium je míň než vzduch, ani šáhnout se
              na něj nedá.
 
Růžena Hvězda Jasně že ne.
 
Hrabě Pes     A ty?
 
Růžena Hvězda Šáhni si, kliďánko.
 
Hrabě Pes     Merci.
 
Hrabě obejme Růženu v pase a zvolna tančí bez hudby a projekce předvádí válečné výjevy.
 
 
Faust         Hvězdy a psi slyší hudbu sfér, i zvuky z dalekého 
              daleka, slyší zvonky a slyší salvy, dělostřeleckých
              baterií americké první armády, střelecké stakato
              druhého ukrajinského frontu a ta hudba sfér je nějak
              bolavá.
 
Růžena Hvězda Ćest le vie.
 
Hrabě Pes     Kanóny patří do šmelcu.
 
Růžena Hvězda Na to jsme, milý pse, malí páni.
 
Hrabě Pes     Tebe štve, že nejsi význačná?
 
Přestanou tančit a projekce hasne.
 
Růžena Hvězda Pche, nemám zapotřebí. Hele, každá hvězda  má svou 
              hodnost a je označena písmenem. Jsou hvězdy alfa,
              hvězdy beta, trčí ve všehomíru a jsou význačné. Pak 
              jsou hvězdy gama a delta, to už je poslabší, a pak
              epsilon, dzéta, éta, théta...ty už jsou jenom do
              počtu.
 
Hrabě Pes     A ty?
 
Růžena Hvězda Já jsem obyčejná hvězda psí, mě to vyhovuje. Já jsem
              holka chudá a svobodná, jdu si kam chci a nikoho se
              neprosím.
 
Hrabě Pes     Tak ty jsi naše? Složíme o tobě báseň.
 
Růžena Hvězda Jak to naše?
 
Hrabě Pes     No přece psí. A ta báseň se vytiskne  a bude v
              čítankách a na obalu od čokolády, od psích sucharů 
              a portrét bude od malíře...
 
Růžena Hvězda No počkat, já nejsem ničí, já jsem svobodná.
 
Hrabě Pes     To jo, ale psí. Na svobodu ti nikdo ani nešáhne. Kdo
              by se opovážil, toho psa bych já zmlátil jako psa.
 
Hvězda se směje.
 
Růžena Hvězda Ty sis to poplet, pse. Já nejsem psí ale psí. 
              Kapišto?
 
Hrabě Pes     To víš, že jo, nejsi psí ale psí, jasně...není ti
              nějak těsno?
 
Růžena Hvězda Hele, neplaš se, já ti to vysvětlím. To moje psí, to
              není od psa. Písmeno psí.
 
Hrabě Pes     Psí písmena nejsou.
 
Faust         Písmeno řecké. Psí.
 
Hrabě Pes     Hele, ty se do toho nepleť. Řecké možná ale psí ne.
 
Růžena Hvězda Řecké písmeno psí, sakra krucinál!
 
Hrabě Pes     V Řecku jsou taky psi?
 
Růžena Hvězda Panenkomarjá, já z tebe porodím, proč by, ty moulo, 
              v Řecku nebyli psi?
 
Hrabě Pes     Je tam velkej hic.
 
Růžena Hvězda No tak se třeba upečou! O pár prašivejch debilních
              čoklů!
 
Pes se toporně odvrací a odchází.
 
Růžena Hvězda Vrať se, já jsem to tak nemyslela.
 
Hrabě Pes     Ještě jsi písmeno?
 
Růžena Hvězda Jistě.
 
Hrabě Pes Prašivý písmeno.
 
Růžena Hvězda Počkej! Podej mi tlapku!
 
Hrabě Pes     Vztekáš se jako křeček.
 
Růžena Hvězda Uznávám. A ty jsi moula.
 
Hrabě Pes     Uznávám.
 
Růžena Hvězda Odpusť mi ty čokly.
 
Hrabě Pes     Odpouštím.
 
Jdou k sobě a opět začnou tančit s válečnou projekcí.
 
Faust         Hvězdy a psy slyší hudbu sfér, astrální symfonie
              komponované pro hvězdný prach a lidská hluchota,
              způsobená tím neustálým válčením, slyší tak akorát
              hovno.
 
Růžena Hvězda Epes rádes.
 
Hrabě Pes     Epes rádes. S tím písmenem to byl vtip?
 
Růžena Hvězda Ale ne. Počkej, nakreslím ti ho. 
 
Přestanou tančit a Růžena nasliní prst a namaluje na zem písmeno psí.
 
Růžena Hvězda Takhle to vypadá. Věříš mi?
 
Hrabě Pes     Věřím.
 
Růžena Hvězda A chápeš to?
 
Hrabě Pes     No zdali … A kdybych si tě vysadil na hřbet a
              povozil tě po náměstí, byla bys psí?
 
Růžena Hvězda Vždyť já jsem psí!
 
Hrabě Pes     Ne, nehádej se, já ti věřím...prosím, prosím, byla
              bys psí?
 
Růžena Hvězda Tak jo, byla bych psí. Z toho se nestřílí...
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní a ono se střílí. Střílí se
              všude, milá přítelkyně, lidi umírají a venku svítá,
              můj čas se završil. Už mě není zapotřebí.
 
Faust sestupuje ze svého stupínku a odchází za plentu, uléhá do Růženiny postele. Na jeho místě zůstane je pohled do vybombardované ulice, zatím potemnělý, skoro neznatelný.    
Na scénu se loudají herci, přibíhá direktor.
 
Direktor      No tak, no tak, co ty obličeje. Dneska je vyprodáno.
              Za dvacet minut začínáme. Jo a je změna programu. Co
              se prčíte, změny programu jsou u divadla běžné. 
              První milovník nám pláchl...s mojí ženou, 
              k společnosti Morávkově,  k té umazané šmíře a tak 
              tedy vemte na vědomí katastrofální situaci a svrab 
              a neštovice , že dnes budeme hrát fenomenální
              tragikomedii se zpěvy, s pláštěm a mečem,  odvážnou
              dekoltáží, hvězdou a psem, Švadlenka v nesnázích.  
              Nemotejte se mi tady, všichni připravit a...jedem.
 
Direktor přehodí přes ramena plášť a předstoupí před publikum.
 
Direktor      Velevážené publikum, čeká vás vzácný prožitek tohoto
              inscenačního kusu, dosud zde neuváděného, nejde
              totiž  o premiéru, a nýbrž o benefiční představení 
              naší slavné hvězdy Rózy Rio, umělkyně kreolského
              původu, líčko jako paraplíčko a infernální poprsí, 
              milí pánové a ta garderóba, že zde přítomné dámy
              puknou závistí a na závěr živý obraz Moskva v 
              plamenech.
 
Direktor se klaní, odchází a zní předehra, přibíhá Maryša a zpívá lidovou píseň z Moravy, do toho se Jana z Arku rozcvičuje a švihá mečem a na scénu někdo postrčil Růženu v kabátě s nedošitou hvězdou, přibíhá direktor.
 
Direktor      Růženo, doprčic, v tomhle přece nemůžete hrát, dyť
              vás sebere gestapo.
 
Růžena        No ať.
 
Direktor      Podívejte, publikum už začíná nespokojeně funět.
 
Růžena        Ať funí, co čekali? Medvěda na koloběžce?
 
Direktor      Tragikomedii čekali.  Tragos je česky kozel a ne 
              medvěd nebo opice.
 
Růžena        Tak když tragos, tak tragos. Kozla starýho komedie.
 
Růžena chytne direktora v pase a začnou tančit valčík Na krásném modrém Dunaji a  na pozadí se promítá film s válečnými hrůzami. Scéna potemní, tak že tančící jsou jen siluetami a pak scéna potemní. Hlasy zní ze tmy a scéna se pomalu rozžíná.
 
Hrabě Pes     Že prý je to psáno ve hvězdách.
 
Růžena Hvězda Ve hvězdách nemůže být nic psáno. Hvězdy nejsou
              písanka.
 
Hrabě Pes     Nevyrušuj. Dějiny jsou tam psány.
 
Růžena Hvězda Dějiny jsou na houby.
 
Hrabě Pes     Dobro prý zvítězí a zlo bude vymácháno v rybníce.
 
Růžena se posadí na hranu jeviště, píská si a komíhá nohama.
 
Hrabě Pes     Tebe to nebaví?
 
Růžena Hvězda Ale jó. 
 
Růžena vyloví z kapsy bonbón a strčí si ho do pusy.
 
Hrabě Pes     Dej mi taky.
 
Růžena Hvězda Jakej chceš, větrovej nebo štolverk?
 
Hrabě Pes     Štolverk se nám psům lepí na patro.
 
Růžena Hvězda Nám hvězdám taky.
 
Růžena se zvedá, jde ke stolu a bere si nůžky, odstřihává nitě a kontroluje přišitou hvězdu.
 
 
 
Růžena        Protančili jsme celou noc, milý hrabě, svítá.
 
Hrabě Vincek  Odložte si kabát, lůžko je rozestláno.
 
Růžena        Žel, moje tělo je chatrné, milý hrabě a nestojí už
              za tu námahu.
 
Hrabě Vincek  Jste ještě výstavní kousek.
 
Růžena        Chtěl jste říct muzeální, že?
 
Hrabě Vincek  Padá listí, má drahá. Smutek se blíží po zadním
              schodišti. Miluji vás.
              Třesou se vám kolena?
 
Růžena        Třesou. Nebude to, milý hrabě, vášní ale stářím.
 
Přibíhá direktor
 
Direktor      Sakrahnáte, takhle to nedohrajem.
 
Růžena        I dohrajem, já už jsem se rozhodla.
 
Direktor      K čemu, ježíšmaria zase?
 
Hrabě Vincek  Všem by nám prospělo se rozhodnout. Jinak tu
              zasmrádneme a na jaře nás vezme voda...ale že bychom
              direkt museli, to nemusíme.
 
Direktor      Co to kecáte, hrabě?
 
Hrabě Vincek  Naše vůle je svobodná
 
Direktor      Já se z toho zcvoknu
 
Direktor se chytá za hlavu a odběhne
 
Růžena        Jste bohatý, hrabě?
 
Hrabě Vincek  Nesmírně.
 
Růžena        Kočáry, koně, akcie?
 
Hrabě Vincek  Ptáky.
 
Růžena        Cože?
 
Hrabě Vincek  Ptáky. Živé. Na akátě a na elektrických sloupech 
              a všude je mám. To je můj majetek.  A vzduch. 
              Všude kolem. Nesmírný majetek.
 
Růžena        Já vám tu nebudu pro srandu.
 
Hrabě Vincek  Všichni jsme svým způsobem pro srandu králíkům. Dáte
              si šampaňské?
 
Růžena        Vy nejste skutečný hrabě a to šampaňský dělá
              rekvizitář ze šuměnek.
 
Hrabě Vincek  Hrabě Vinčenzo z Venezie čili Benátek k vašim
              službám. Elá hop!
 
Přibíhá direktor.
 
Direktor      Skvělý výstup a teď vám, velevážené publikum hrabě
              Vinčenzo předvede salto mortale, jenom tak, z voleje
              a bez přípravy. To svedete a vemte to s rozběhem.
 
Hrabě Vincek  Hovno.
 
Hrabě odchází
 
Direktor      Prosím omluvte našeho mistra akrobate za jeho
              indispozici, nastydl se a riskoval by smrtelné
              zranění. Natloukl by si kokos. Místo akrobata bude
              tanec.
 
Direktor odbíhá a na scénu vbíhají víly a kvílí a tančí, Růžena je vyžene pometlem.
 
Růžena        Vyšlo slunko. Nad střechama. Tady je ještě stín. Sem
              bude svítit až vo polednách.
 
Růžena si obléká kabát s hvězdou a bere si tašku. 
Přichází direktor.
 
Direktor       A je po hře. Vyplatil jsem herce, šatnářku, hasiče 
               i kompars. Měla bys dostat za benefici ale mě
               zbejvá dvacka, tak že příště. 
 
Růžena         Až příště.
 
Direktor       Nechceš alespoň desetikačku?
 
Růžena         Ne, direktore, pošlete si pro pivo.
 
Direktor       Balada. Jdeš na vzduch?
 
Růžena         Na vzduch.
 
Direktor       Ať něco neprošvihneš, holka drahá.
 
Růžena         Bez obav, direktore, teď už není co prošvihnout.
 
 
 
Direktor pokrčí rameny a odchází, Růžena vytáhne z kabelky klíče od domu a zhasne světlo, za oknem je vidět rozbombardovaná ulice, všechno kolem je potemnělé, jenom Růžena ve štychu.
Direktor předstoupí před diváky.
 
Direktor      Třetí akt je rozhodující, v něm se všechno teprve
              rozuzlí. To všechno předtím byla jenom příprava.
              Intriky, chtíč, vývoj charakterů, spor s Bohem. Leč
              finále, finále jest tresť umění. Vizitka direktora.
              Aby to bylo umění a nelhalo se a to je těžké,
              nelhat. Život si zaslouží parádní finále. 
              A nakonec živý obraz. Živý obraz je výmluvné
              seskupení všech účinkujících, zpravidla doprovázené
              hudbou. Živý obraz se tomu říká, protože účinkující
              jsou naživu.
 
Růžena        To nám tady bude direktore trochu falírovat.
 
Ze tmy se k ní připojí Hrabě Vincek a dloube prstem do kabelky
 
Hrabě Pes     S dovolením, to je krokodýl?
 
Růžena Hvězda Ne, ještěrka, milý pse.
 
Hrabě Pes     Merci, smím vás doprovodit, milá psí hvězdo?
 
Růžena Hvězda Do nebe?
 
Hrabě Pes     Jenom tak po městě.
 
Růžena Hvězda Riskujete život.
 
Hrabě Pes     Já jsem už dávno jenom vzpomínka na život. Psí 
              život!
 
Růžena        Tak jo.
 
Růžena podrbe psa za ušima. Ozve se místní rozhlas.
 
Hlas          Hvězdám je zakázáno chodit po ulicích.
 
Růžena        Polib mi šos.
 
Hlas          Himllaudon und Jesus Maria! Pomátla jste se
              Pakštejnová? Jestli chcete dělat lidem kašpary, 
              vystrčte zadnici. Jasný?
 
Hrabě Pes     Mě to nějak není jasný.
 
Hlas          Pakštejnová, já vás varuju!!! Proč se předvádíte?
 
Růžena        To abych se nestyděla sama před sebou.
 
Hlas          A co ta hvězda?
 
Růžena        Abych smazala hanbu.
 
Přichází Maryša.
 
Maryša        Růženo, to je tvůj pes?
 
Růžena        Jo, přijel za mnou na návštěvu z Habeše.
 
Maryša        Má blechy?
 
Růžena        I to víš, je to pes.
 
Maryša        Můžu s tebou?
 
Růžena        Kam?
 
Maryša        Jenom tak městem, abys nešla sama.
 
Růžena        Tak jo.
 
Přichází direktor
 
Direktor      Do prdele už se životem, já jdu s tebou. Ještě bys
              udělala nějakou blbost.
 
Růžena        Těch jsem už v životě udělala.
 
Připojuje se Faust
 
Faust         Válka už trvá 1890 dní, je to čas dlouhý, nikoliv
              však nekonečný, neboť nic není nekonečného, než duše
              ale moje duše, milá Růženko, je v pekelných mukách a
              tak tě bude do konce tvých dnů provázet už jenom ten
              starý hadr na zatmění okna.
 
Růžena        Děkuju, dědoušku.
 
Přidává se Jana z Arku
 
Jana z Arku   Rozsekat je, pakáž zasranou a nakopat jim tu
              germánskou prdel. Jdu s tebou.
 
Direktor      Slečno, mám se vám položit do klína? Hamlet, jednání
              třetí, scéna druhá.
 
Růžena        Ne, můj princi. Ano, můj princi. Nemyslím nic, můj
              princi.
 
Hrabě Vincek  Procyon že prý je hvězda v souhvězdí Malého psa. 
              Nevíte o tom něco?
 
Růžena        Ó. jaké hvězdy
 
Přidávají se další herci a technika, zní vídeňský valčík  a Růžena tančí s Hrabětem Vinckem až do konce, potlesku a opony.
 
KONEC