LAND ART

Když jsem se seznámil s prací Andyho Goldsworthyho, byl jsem na jedné straně šokován jeho přístupem k materiálu, krajině a pomíjivosti a na straně druhé mě zachvátila pochybnost, zda je možné prostřednictvím tohoto fascinujícího procesu dostatečně zřejmě  předávat nějaké poselství. Snažím se, aby moje tvorba nějaké hodnotné myšlenky sebou nesla a tak jsem dost dlouho váhal. Vnímal jsem, že je to i moje cesta. Bylo mi to bytostně blízké. Navíc nemám rád kopírování. Být inspirován, to ano ale kopírovat něčí tvorbu jenom proto, že je mi blízká, to je pro mě nepřijatelné. Proto jsem hledal svojí vlastní cestu. 

To, co dál budete sledovat tou cestou bezesporu je.

 

červen 2024 Valašsko

 

Pagoda je druh ohniště. Skládání dřev tak, aby oheň, alespoň v počáteční fázi, byl pod kontrolou. Co je však ohniště bez ohně? Čím je pagoda bez klestí a zápalek, které ho zažehnou? Forma je důležitá pouze tehdy, dojde-li k naplnění procesu. Nedojde-li k procesu, je forma jen bezcenný prvek v prostoru a času. A o tohle mi právě šlo. Zachytit ten bezcenný prostor a čas. Co se děje s domy, které nikdo neobývá? Co se děje s auty, která dojezdila? Co se děje s ohništěm, ve kterém nevzplane oheň? Co se děje s pagodou, která nemá žádný smysl, účel?

Nic?

Degradace?

Rozklad?

Pozvolná proměna z něčeho neužitečného na něco prospěšného?

Přírodní procesy nikdy nejsou bezúčelné. To, co se děje s čímkoliv, co je jí dáno v plen se svorně rozdělí plísně, rzi, houby, hmyz. Každý z toho vytěží maximum. Dřív nebo později využitkují všechno.

Mým úkolem je provádět časosběr a sledovat tento proces od formy tvorby po proces, který jsem schopný zmapovat ve svém reálném pomíjivém čase. Budete u toho procesu se mnou.