ODBORNÁ LITERATURA

1. Předmluva, tedy proč jsem tuhle knihu vlastně napsal: 

 

Stále mi jde hlavou jedna vlezlá myšlenka. Proč se bohatí tohoto světa obklopují tak bezduchým prostředím. Proč si nechají stavět domy bez duše, které obklopuje stříhaný trávník. Nechci se nějak dotknout trávy, dobytku přece chutná, jen mi  připadá divné, že investuje-li někdo miliony do domu a zahrady, měl by za ty peníze obdržet klenot.

Je to vinou pokleslého vkusu milionářů? 

Možná, jenže domy a zahrady navrhují architekti a designéři. 

Jde tedy o jejich neschopnost nebo nezájem investovat víc než  katalogový servis pro bohaté? 

Tomu rozumím, snižují se tím náklady. Čemu však nerozumím, je neschopnost movitých požadovat víc. Vydražím-li na aukci originál Kupku, chci si z aukce odvézt Kupku a ne pěkně zarámovaný list z kalendáře.

 

Mluvím-li o bohatých, mám na mysli ty, kteří jsou schopni a ochotni investovat víc a víc za to dostat, nicméně umělecký dům nebo zahradu si může navrhnout a vlastními silami zrealizovat každý, kdo touží po originálním neotřelém řešení svého domu a zahrady, má vkus a talent, odhodlání a dostatečnou motivaci. Stačí jen mít tu touhu a oprostit se od představy, jak by měla zahrada vypadat. Vypustit všechny omezující představy, které nás neustále formují do konfekčních límačků.

Pro umělce je jakákoliv konfekční šablona nepřijatelným řešením. Umění je vždy a za všech okolností tvorbou originálů.

 

Pro pochopení téhle problematiky je možno navnímat kdo jsou vlastně ti milovníci originálů? Jaká sorta lidí se opájí originalitou věcí kolem nás i v nás? 

 

Sbratelé, kteří investují svoje peníze s vědomím jejich pochybné hodnoty, do hodnot vyžších, jejichž hodnota, na rozdíl od peněz stoupá. 

Nadšenci, kteří vnímají pomíjivost světa a věcí kolem nás a snaží se zachytit a uchovat nenávratně mizející hodnoty.

Umělecky zaměření lidé, kteří mají v sobě tu svou tvůrčí cestu zavřenou svou nedůvěrou ve vlastní schopnosti a tak se opájí ve světle umění jiných.

Kutilové, kteří nemaje trvale nadbytek peněz vytváří originály z nouze a tvoří tak ctnost.

 

U těch kutilů se na chvilku zastavím, protože to jsou jedni z mála kreativních tvůrců, jejichž tvorba se může dotýkat oblasti uměleckých zahrad.

Mohou tedy kutilové být tvůrci uměleckých zahrad? 

Ano, mají-li tu potřebu a talent, pak těmi tvůrci bezesporu jsou nebo být mohou. 

Znáte takové kreativce? Dejte mi vědět! Tihle lidé jsou vzácnější než lílie královská, drop velký, sekvojovec obrovský nebo mihule říční. 

 

Rozhodl jsem se najít pro vás něco hmatatelného, na čem bych vám prakticky předvedl jak vypadá umění v architektuře a jak vypadá umělecká zahrada. Jaká je její podoba. Je přece známé, že jeden obraz ukáže a objasní víc než tisíc slov. 

Představte si jak vám popisuji pověstný úsměv Mony Lisy. Asi by následoval gejzír emocí od nechápavého kroucení hlavy významného pokašlávání, po rezolutně zdviženou ruku a jasný verdikt. Proboha, co to meleš za pitominy? 

Tak že to prostě chce vidět!

 

Brouzdal jsem tedy po síti sem a tam a hledal něco, co by se podobalo umělecké zahradě. Našel jsem pár zajímavých staveb,

jenže situovaných v městské betonáži nebo onom střihaném trávníku. Uměleckou zahradu žádnou. Leckde se sice snažili přesvědčit mě, že jde o umění v zahradě ale socha nebo zajímavý objekt ještě uměleckou zahradu netvoří a už vůbec ne líbivý kýč typický pro přelom tisíciletí. Ostatně vyzkoušejte si to sami. V oblasti architektury naleznete v tom balastu pár klenotů,

originálů které dokáží zaujmout, dojmout a vyvolat emoci. U zahrad ještě stále uchvacují svou estetikou francouzské ornamentální zahrady a to je přece jenom trochu zastaralý vzor i když stále postavený na jasné umělecké lince s emocionálními prvky, plochou, světlem a stínem, tichem i zvukem, intimitou i otevřeností. Také anglické krajinářské parky, pro které je charakteristický volný prostor, tedy něco, co je těžko realizovatelné v městské zástavbě či příměstských satelitech, uchvacují průhledy a hloubkou, různorodostí struktur a barev.

 

Vzhledem k tomu, že z estetického hlediska vylučuji kýčovité dekorativní předměty jako vystřižené z časopisů Naše krásná zahrádka, z umělecké zahrady, jako se vyhání husy ze žita, už toho k disposici skutečně mnoho není.

Uvědomil jsem si, že ač je tato zeměkoule protkaná umělci všemožného zaměření, téměř nikdo z nich netvoří umělecké zahrady, nekomponuje na ně hudbu, netočí o nich filmy a nepíše o nich knihy. 

Usoudil jsem, že chci-li uzřít uměleckou zahradu na vlastní oči, musím si ji vymyslet, navrhnout a zrealizovat sám. 

A napsat o ní knihu. 

Tady je.

1. Předmluva, tedy proč jsem tuhle knihu vlastně napsal: 

 

Stále mi jde hlavou jedna vlezlá myšlenka. 

Proč se bohatí tohoto světa obklopují tak bezduchým prostředím. Proč si nechají stavět domy bez duše, které obklopuje stříhaný trávník. Nechci se nějak dotknout trávy, dobytku přece chutná, jen

mi  připadá divné, že investuje-li někdo miliony do domu a zahrady, měl by za ty peníze obdržet klenot.

 

Je to vinou pokleslého vkusu milionářů? 

Možná, jenže domy a zahrady navrhují architekti a designéři. 

Jde tedy o jejich neschopnost nebo nezájem investovat víc než  katalogový servis pro bohaté? 

Tomu rozumím, snižují se tím náklady.

Čemu však nerozumím, je neschopnost movitých požadovat víc. 

Vydražím-li na aukci originál Kupku, chci si z aukce odvézt Kupku a ne pěkně zarámovaný list z kalendáře.

Mluvím-li o bohatých, mám na mysli ty, kteří jsou schopni a ochotni investovat víc a víc za to dostat, nicméně umělecký dům nebo zahradu si může navrhnout a vlastními silami zrealizovat každý, kdo touží po originálním neotřelém řešení svého domu a zahrady, má vkus a talent, odhodlání a dostatečnou motivaci.

Stačí jen mít tu touhu a oprostit se od představy, jak by měla zahrada vypadat. Vypustit všechny omezující představy, které nás neustále formují do konfekčních límačků.

 

Pro umělce je jakákoliv konfekční šablona nepřijatelným řešením. Umění je vždy a za všech okolností tvorbou originálů.

 

Pro pochopení téhle problematiky je možno navnímat

kdo jsou vlastně ti milovníci originálů?

Jaká sorta lidí se opájí originalitou věcí kolem nás i v nás? 

 

12. Umělecké zahrady

 

Sbratelé, kteří investují svoje peníze s vědomím jejich pochybné hodnoty, do hodnot vyžších, jejichž hodnota, na rozdíl od peněz stoupá. 

Nadšenci, kteří vnímají pomíjivost světa a věcí kolem nás a snaží se zachytit a uchovat nenávratně mizející hodnoty.

Umělecky zaměření lidé, kteří mají v sobě tu svou tvůrčí cestu zavřenou svou nedůvěrou ve vlastní schopnosti a tak se opájí ve světle umění jiných.

Kutilové, kteří nemaje trvale nadbytek peněz vytváří originály z nouze a tvoří tak ctnost.

 

U těch kutilů se na chvilku zastavím, protože to jsou jedni z mála kreativních tvůrců, jejichž tvorba se může dotýkat oblasti uměleckých zahrad.

Mohou tedy kutilové být tvůrci uměleckých zahrad? 

Ano, mají-li tu potřebu a talent, pak těmi tvůrci bezesporu jsou nebo být mohou. 

Znáte takové kreativce? Dejte mi vědět! 

Tihle lidé jsou vzácnější než lílie královská, drop velký, sekvojovec obrovský nebo mihule říční. 

 

 

Rozhodl jsem se najít pro vás něco hmatatelného, na čem bych vám prakticky předvedl jak vypadá umění v architektuře a jak vypadá umělecká zahrada. Jaká je její podoba. 

Je přece známé, že jeden obraz ukáže a objasní víc než tisíc slov. 

Představte si jak vám popisuji pověstný úsměv Mony Lisy. 

Asi by následoval gejzír emocí od nechápavého kroucení hlavy významného pokašlávání, po rezolutně zdviženou ruku a jasný verdikt. Proboha, co to meleš za pitominy? 

Tak že to prostě chce vidět!

 

 

 

13. Umělecké zahrady

 

Brouzdal jsem tedy po síti sem a tam a hledal něco, co by se podobalo umělecké zahradě. Našel jsem pár zajímavých staveb,

jenže situovaných v městské betonáži nebo onom střihaném trávníku. Uměleckou zahradu žádnou. 

Leckde se sice snažili přesvědčit mě, že jde o umění v zahradě 

ale socha nebo zajímavý objekt ještě uměleckou zahradu netvoří 

a už vůbec ne líbivý kýč typický pro přelom tisíciletí. 

Ostatně vyzkoušejte si to sami. 

 

V oblasti architektury naleznete v tom balastu pár klenotů,

originálů které dokáží zaujmout, dojmout a vyvolat emoci. 

U zahrad ještě stále uchvacují svou estetikou francouzské ornamentální zahrady a to je přece jenom trochu zastaralý vzor 

i když stále postavený na jasné umělecké lince s emocionálními prvky, plochou, světlem a stínem, tichem i zvukem, intimitou i otevřeností.

Také anglické krajinářské parky, pro které je charakteristický volný prostor, tedy něco, co je těžko realizovatelné v městské zástavbě či příměstských satelitech, uchvacují průhledy a hloubkou, různorodostí struktur a barev.

 

Vzhledem k tomu, že z estetického hlediska vylučuji kýčovité dekorativní předměty jako vystřižené z časopisů Naše krásná zahrádka, z umělecké zahrady, jako se vyhání husy ze žita,

už toho k disposici skutečně mnoho není.

 

Uvědomil jsem si, že ač je tato zeměkoule protkaná umělci všemožného zaměření, téměř nikdo z nich netvoří umělecké zahrady, nekomponuje na ně hudbu, netočí o nich filmy a nepíše o nich knihy. 

Usoudil jsem, že chci-li uzřít uměleckou zahradu na vlastní oči

musím si ji vymyslet, navrhnout a zrealizovat sám. 

A napsat o ní knihu. 

Tady je.1. Předmluva, tedy proč jsem tuhle knihu vlastně napsal: 

 

Stále mi jde hlavou jedna vlezlá myšlenka. 

Proč se bohatí tohoto světa obklopují tak bezduchým prostředím. Proč si nechají stavět domy bez duše, které obklopuje stříhaný trávník. Nechci se nějak dotknout trávy, dobytku přece chutná, jen

mi  připadá divné, že investuje-li někdo miliony do domu a zahrady, měl by za ty peníze obdržet klenot.

 

Je to vinou pokleslého vkusu milionářů? 

Možná, jenže domy a zahrady navrhují architekti a designéři. 

Jde tedy o jejich neschopnost nebo nezájem investovat víc než  katalogový servis pro bohaté? 

Tomu rozumím, snižují se tím náklady.

Čemu však nerozumím, je neschopnost movitých požadovat víc. 

Vydražím-li na aukci originál Kupku, chci si z aukce odvézt Kupku a ne pěkně zarámovaný list z kalendáře.

Mluvím-li o bohatých, mám na mysli ty, kteří jsou schopni a ochotni investovat víc a víc za to dostat, nicméně umělecký dům nebo zahradu si může navrhnout a vlastními silami zrealizovat každý, kdo touží po originálním neotřelém řešení svého domu a zahrady, má vkus a talent, odhodlání a dostatečnou motivaci.

Stačí jen mít tu touhu a oprostit se od představy, jak by měla zahrada vypadat. Vypustit všechny omezující představy, které nás neustále formují do konfekčních límačků.

 

Pro umělce je jakákoliv konfekční šablona nepřijatelným řešením. Umění je vždy a za všech okolností tvorbou originálů.

 

Pro pochopení téhle problematiky je možno navnímat

kdo jsou vlastně ti milovníci originálů?

Jaká sorta lidí se opájí originalitou věcí kolem nás i v nás? 

 

12. Umělecké zahrady

 

Sbratelé, kteří investují svoje peníze s vědomím jejich pochybné hodnoty, do hodnot vyžších, jejichž hodnota, na rozdíl od peněz stoupá. 

Nadšenci, kteří vnímají pomíjivost světa a věcí kolem nás a snaží se zachytit a uchovat nenávratně mizející hodnoty.

Umělecky zaměření lidé, kteří mají v sobě tu svou tvůrčí cestu zavřenou svou nedůvěrou ve vlastní schopnosti a tak se opájí ve světle umění jiných.

Kutilové, kteří nemaje trvale nadbytek peněz vytváří originály z nouze a tvoří tak ctnost.

 

U těch kutilů se na chvilku zastavím, protože to jsou jedni z mála kreativních tvůrců, jejichž tvorba se může dotýkat oblasti uměleckých zahrad.

Mohou tedy kutilové být tvůrci uměleckých zahrad? 

Ano, mají-li tu potřebu a talent, pak těmi tvůrci bezesporu jsou nebo být mohou. 

Znáte takové kreativce? Dejte mi vědět! 

Tihle lidé jsou vzácnější než lílie královská, drop velký, sekvojovec obrovský nebo mihule říční. 

 

 

Rozhodl jsem se najít pro vás něco hmatatelného, na čem bych vám prakticky předvedl jak vypadá umění v architektuře a jak vypadá umělecká zahrada. Jaká je její podoba. 

Je přece známé, že jeden obraz ukáže a objasní víc než tisíc slov. 

Představte si jak vám popisuji pověstný úsměv Mony Lisy. 

Asi by následoval gejzír emocí od nechápavého kroucení hlavy významného pokašlávání, po rezolutně zdviženou ruku a jasný verdikt. Proboha, co to meleš za pitominy? 

Tak že to prostě chce vidět!

 

 

 

13. Umělecké zahrady

 

Brouzdal jsem tedy po síti sem a tam a hledal něco, co by se podobalo umělecké zahradě. Našel jsem pár zajímavých staveb,

jenže situovaných v městské betonáži nebo onom střihaném trávníku. Uměleckou zahradu žádnou. 

Leckde se sice snažili přesvědčit mě, že jde o umění v zahradě 

ale socha nebo zajímavý objekt ještě uměleckou zahradu netvoří 

a už vůbec ne líbivý kýč typický pro přelom tisíciletí. 

Ostatně vyzkoušejte si to sami. 

 

V oblasti architektury naleznete v tom balastu pár klenotů,

originálů které dokáží zaujmout, dojmout a vyvolat emoci. 

U zahrad ještě stále uchvacují svou estetikou francouzské ornamentální zahrady a to je přece jenom trochu zastaralý vzor 

i když stále postavený na jasné umělecké lince s emocionálními prvky, plochou, světlem a stínem, tichem i zvukem, intimitou i otevřeností.

Také anglické krajinářské parky, pro které je charakteristický volný prostor, tedy něco, co je těžko realizovatelné v městské zástavbě či příměstských satelitech, uchvacují průhledy a hloubkou, různorodostí struktur a barev.

 

Vzhledem k tomu, že z estetického hlediska vylučuji kýčovité dekorativní předměty jako vystřižené z časopisů Naše krásná zahrádka, z umělecké zahrady, jako se vyhání husy ze žita,

už toho k disposici skutečně mnoho není.

 

Uvědomil jsem si, že ač je tato zeměkoule protkaná umělci všemožného zaměření, téměř nikdo z nich netvoří umělecké zahrady, nekomponuje na ně hudbu, netočí o nich filmy a nepíše o nich knihy. 

Usoudil jsem, že chci-li uzřít uměleckou zahradu na vlastní oči

musím si ji vymyslet, navrhnout a zrealizovat sám. 

A napsat o ní knihu. 

Tady je.